Hřib bronzový

[Boletus aereus Bull. Ex Fr.]

Jedlý druh

bfe16d9f2a_79460740_o2

Kliknutím na obrázek zobrazíte galerii



Klobouk: 5-20(25) cm v průměru, v mládí polokulovitý, později až poduškovitý, jemně měkce vrásčitý, sametový, barvy čokoládově hnědé až černohnědé, někdy je i oříškově hnědý a také mívá bronzové či rezavé skvrny, v mládí bývá celý ojíněný. Ojínění je zvláště patrné při okrajích klobouku a jeho fragmenty přetrvávájí do dospělosti-je to jeden z hlavních určovacích znaků. Často také bývá, obzvlášť v prohlubních, místy charakteristicky velmi jemně vločkatý až stroupkatý. . . průměr plátů 0, 5-2mm. Pokožka někdy lehce přesahuje okraj klobouku.                                                                                                Výrazně tmavší barva klobouku oproti h. dubovému přetrvává do dospělosti.Setkal jsem se s velmi mladými plodnicemi h. bronzového, u kterých jsem nebyl schopen říci, zda-li se jedná o H. bronzový nebo dubový, teprve druhý den jim klobouk působením světla ztmavnul a objevilo se bílé ojínění.

Rourky: Různě dlouhé až 3 cm, proto v dospělosti vypadají jako hrbolkaté, u třeně volné, barvy dlouho bílé. . . toto je další hlavní určovací znak!. . . . , ve stáří pak žluto až hnědoolivové. Póry drobné, okrouhlé, stejné barvy jako rourky někdy působením sucha poněkud hnědé až do rezava, otlačením barvu nemění.

Třeň: 5-15 cm vysoký, 2-8 cm tlustý skoro válcovitý nebo mírně kyjovitý, zdobený od shora skoro až do poloviny zřetelnou jemnou síťkou. Barvy světlejší klobouku, někdy i nahnědlý. Obecně se dá říci, že oproti h. dubovému je nožka tmavší. . . něco jako rozdíl v odstínech barvy třeně mezi H. smrkovým a h. borovým.Síťka do poloviny třeně přecházející do jemných hnědých oček je pomocný určovací znak, na který se nicméně nedá stoprocentně spolehnout. . . někdy je až nahoru, někdy úplně chybí. . . u Fáfy na P-V je síťka rezavě hnědá s kulatými oky, na mladoboleslavsku zase znám síťku výrazně světle šedivou, skoro až krémovou, s protáhle hranatými oky, poněkud připomínajícími včelí dílo.Na nymbursku je zase něco mezi. . . . není vyloučeno, že se jedná buď o celou řadu přechodných forem, nebo se jedná dokonce i o křížence s h. dubovým. . . . obvykle zabírají i stejná stanoviště.

Dužnina: Je pevná, barvy bílé, na řezu neměnná, vůně v mládí kořenitá jako saturejka (nicméně to jsem na chlumeckocidlinsku ani na mladoboleslavsku nepozoroval, mně osobně přijde stejná jako u h. dubového), později příjemně houbová, chuť mírná, u mladých plodnic poněkud nasládlá, později decentně nakyslá.

Biotop: Roste od června do října, převážně pod „teplomilnými“ duby-D. letní, šípák a hlavně cér, habry a kaštanovníky na vápencovém podkladu. Obecně je poměrně hojný v krasových oblastech, ať už v Čr., nebo Moravském krasu, v okolí Nového Jičína nebo v Bílých Karpatech. Dále dává přednost mírně až silně bazickému substrátu. – čedič(mladoboleslavsko, Č. Středohoří) nebo slínovcovým spraším(chlumeckocidlinsko, nymbursko, jičínsko). Málokdy roste solitérně, obvykle jich je od 3 do 10 poměrně těsně u sebe. Je „věrný“ svým lokalitám. . . . často ho nacházím na metr přesně jako loni. . . . dává přednost světlejším zatravněným, jižně orintovaným expozicím. . . nevzpomínám si, že bych ho někdy našel na místech, kde není vůbec žádné bylinné patro.

Význam: Houba je sice jedlá, ale pro svoji zřídkavost by měla být ponechána na místě. . . . i kvůli tomu, že je málokdy nečervivá. . . je to dobrý indikátor málo dotčeného biotopu a obvykle se okolo něj vyskytují i další „barevné hřiby“ jako Hřib LeGallové, Hřib medotrpký nebo H. satan, případně H. Fechtnerův.

ZPĚT NA HŘIBY