Hřib Fechtnerův

[Boletus fechtneri Velen.]

 bfe16d9f2a_79460740_o2  Výskyt: 6 – 9

Kliknutím na obrázek zobrazíte galerii


Hřib Fechtnerův
Hřib Fechtnerův

Klobouk: 50 – 200 mm široký, v mládí polokulovitý, bělavý, později klenutý, někdy až plochý, světle až olivově hnědý, pokrytý šedostříbrnou plstí která často u starších plodnic a za deštivého počasí mizí. Pokožka klobouku na otlačených místech růžoví, nebo hnědne.

Rourky:5 – 20 mm dlouhé, u vrcholu třeně stlačené, nejprve živě citronově žluté, postupně tmavnoucí, ve stáří pak až s olivovým nádechem, na řezu a po otlačení modrající, nebo modro zelenající. Póry jsou okrouhlé, drobné, nejprve stejně zbarvené jako rourky, ve stáří postupně až okrové, po otlačení poměrně silně modrající. Výtrusný prach je hnědo olivový.

Třeň: 50 – 150 x 30 – 60 cm, v mládí vejčitý, později kyjovitý, na bázi zaoblený, žlutý až žlutooranžový, ve vrchní části pokrytý výraznou žlutou síťkou, ve spodní části se nachází červená prstencovitá zóna, která není vždy výrazná, někdy se jeví jen jako načervenalé skvrny. Povrch třeně na otlačených místech modrá.

Dužnina: Citronově žlutá, v bázi třeně karmínově červená, na řezu silně modrá. Cuť i vůně nenápadná, slabě houbová. Tenká vrstva dužniny pod pokožkou klobouku mění na řezu barvu na hnědorůžovou.

Důležité určovací znaky: Tento druh se vyznačuje jemnou šedostříbrnou plstí na hnědém povrchu klobouku, výraznou síťkou na horní části povrchu třeně, která může zasahovat až k bázi, karmínově červenou dužninou v dolní části třeně, která v mnoha případech tvoří charakteristický načervenalý pás i na jeho povrchu, modráním dužniny a růstem v teplých listnatých lesích na vápenitém podkladu.

Mikroskopické znaky: Výtrusy 10-17 x 4, 6-6, 5 μm velké, vřetenovitě elipsoidní, hladké, s mělkou suprahilární depresí. Pokožka klobouku je tvořena vláknitým trichodermem s 4-9 μm širokými hifami, které jsou někdy pokryty tenkým gelatinózním obalem.

Biotop: Tento nádherný druh vyhledává většinou vyhřátá stanoviště ve vzrostlých teplomilných dubohabřinách, především na jejich jižně až jihozápadně orientovaných okrajích, vzácněji i na odvrácené a chladnější straně s bazickým, především vápenitým podkladem – vyhýbá se kyselým půdám a oblastem nad 500 m nad mořem. Na některých lokalitách je nacházený pod buky, ale i na hrázích a březích rybníků. Většinou roste společně s jinými vzácnými teplomilnými druhy hřibů. Najdeme ho velice vzácně od druhé poloviny června, do první poloviny září, v některých letech za teplého babího léta (např. 2011) fruktifikuje i v druhé polovině září. Hlavní období výskytu je červenec a srpen. Roste jednotlivě, ve skupinách, vzácněji i ve srostlicích o více jak deseti plodnicích.

Možnost záměny: Podobný je hřib plavý, který však má povrch třeně pokrytý žlutavými vločkami, nikdy ne síťkou, navíc jeho dužnina nemodrá a má více či méně intenzivní karbolový zápach, povrch klobouku u hřibu plavého je lysý bez šedostříbrné plsti. Hřib medotrpký má dužninu v bázi hladkého třeně barvy hnědé, pouze jemnou – často chybějící síťku, jinou strukturu pokožky klobouku a hlavně velice nepříjemnou chuť.

Další zajímavosti a postřehy: Hřib Fechtnerův byl pojmenován podle preparátora Botanického ústavu Univerzity Karlovy v Praze Františka Fechtnera, který tento hřib sbírával v třicátých a čtyřicátých letech minulého století v oblasti Českého krasu – ze kterého byl poprvé popsán.

Význam: Je jedlý, ale zákonem chráněný druh, podle vyhlášky č. 395/92 Sb. je zařazen do Červené knihy jako kriticky ohrožený druh. . . . . Při nalezení je dobré kontaktovat nejbližší mykologické pracoviště, aby se lokalita řádně zaevidovala a mohl se tak sledovat do budoucna jeho výskyt. Nalezené plodnice je dobré zamaskovat před „houbořezy“.

ZPĚT NA HŘIBY